Smlouva s pohřební službou a co v ní hlídat
Pohřební služba se vybírá ve chvíli, kdy na to nikdo nemá klid. Pomáhá vědět předem, že jde o koncesovanou živnost s vlastním řádem schváleným hygienickou stanicí, že sjednávat pohřbení v nemocnici je zakázané a že část služeb musí být pro vypravitele bezplatná.
Kdo smí pohřební službu provozovat
Provozování pohřební služby zahrnující činnosti spojené s úpravou lidských pozůstatků, jejich pohřbením a přepravou je koncesovanou živností. Výjimkou je provozování pohřebiště, balzamace a konzervace a zpopelňování, které mají vlastní režim.
Žadatel o koncesi musí prokázat odbornou způsobilost, tedy profesní kvalifikaci sjednavatele pohřbení a pracovníka pro úpravu a přepravu lidských pozůstatků, a k tomu střední vzdělání s maturitou a tříletou praxi v oboru, anebo základní vzdělání a desetiletou praxi.
K udělení koncese je nutné stanovisko krajské hygienické stanice. Ta je vydá jen tehdy, má-li žadatel chladicí a mrazicí zařízení, vozidlo určené k přepravě lidských pozůstatků a místnost pro úpravu těla zemřelého.
Řád pro provozování a co z něj plyne
Provozovatel je povinen před zahájením provozu vydat řád pro provozování pohřební služby, který musí být schválen krajskou hygienickou stanicí, zveřejnit jej na viditelném místě a vykonávat živnost v souladu s ním. Stejně se postupuje při každé změně řádu.
Řád určuje mimo jiné způsob a lhůtu, ve které se vyzývá k převzetí urny. Je tedy dokumentem, na který se lze odvolat, ne interní směrnicí.
Zveřejnění na viditelném místě znamená, že do něj lze nahlédnout ještě před podpisem smlouvy.
Kde se pohřeb sjednávat nesmí
Provozovatel je povinen zdržet se sjednávání pohřbení v prostorách a areálech zdravotnického zařízení nebo zařízení sociálních služeb, a to i prostřednictvím jiné osoby.
Nabídka konkrétní služby přímo v nemocnici nebo v domově pro seniory je proto porušením zákona. Pozůstalí si vybírají mimo tyto prostory a bez tlaku.
Ze stejného důvodu nesmí být v areálech zdravotnických zařízení ani chladicí a mrazicí zařízení pohřební služby a místnost pro úpravu těla zemřelého.
Jednání s pozůstalými
Provozovatel je povinen zdržet se při kontaktu s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům a umožnit při smutečních obřadech účast registrovaných církví, náboženských společností nebo jiných osob v souladu s projevenou vůlí zemřelé osoby.
Nevyslovila-li se zemřelá osoba za života, postupuje se podle vůle osob, které o pohřbu rozhodují podle občanského zákoníku, tedy manžela, dětí, rodičů a dalších v zákonném pořadí.
Souvislosti popisuje text o poslední vůli o pohřbu.
Uložení těla a teploty
Provozovatel je povinen ukládat lidské pozůstatky do pohřbení pouze v rakvi nebo v jiné obdobné schránce do chladicího zařízení zajišťujícího trvalé udržení teploty v rozmezí nula až pět stupňů Celsia.
Přesáhne-li doba od zjištění úmrtí prohlížejícím lékařem do pohřbení jeden týden, nebo vyžaduje-li to stav lidských pozůstatků, ukládají se do mrazicího zařízení udržujícího teplotu nižší než minus deset stupňů.
Kapacita chladicího zařízení musí odpovídat průměrné třídenní potřebě, minimálně však třem místům. Tyhle parametry jsou podmínkou koncese, ne marketingem.
Co má vypravitel bezplatně
Provozovatel je povinen bezúplatně umožnit vypraviteli pohřbu úpravu těla zemřelého a uložení lidských pozůstatků do rakve v místnosti se snadno omyvatelnými stěnami a nepropustnou podlahou, s osvětlením, teplou a studenou vodou, větráním a zabezpečením proti hmyzu, a umožnit mu nezbytnou hygienickou očistu.
Rodina, která chce zemřelého obléci sama nebo se s ním rozloučit před uložením do rakve, tedy nežádá službu navíc. Jde o zákonnou povinnost provozovatele.
Úpravou těla se rozumí zejména umývání, holení, stříhání, kosmetické úpravy a oblečení do šatů nebo rubáše.
Konečná rakev a vystavení
Konečnou rakví se rozumí pevně zavřená rakev určená pro pohřbení, vyrobená z dřevěných desek nebo desek na bázi dřeva a splňující kritéria pevnosti nebo parametry určené normy.
Tělo zemřelého ve stavu pokročilého rozkladu nebo nakažené nebezpečnou nemocí smí být uloženo pouze do konečné rakve, a to v transportním vaku.
Vystavovat lidské pozůstatky před pohřbením je zakázáno, s výjimkou nekonzervovaného těla, které může být vystaveno v otevřené rakvi do jednoho týdne od úmrtí, a konzervovaného těla, které může být vystaveno i později.
Doklady, bez kterých to nejde
Provozovatel je povinen postupovat po převzetí těla zemřelého podle pokynů uvedených na listě o prohlídce zemřelého, případně stanovených státním zástupcem.
Skutečnost úmrtí se dokládá úmrtním listem, průvodním listem k přepravě těla zemřelého, zprávou oprávněného orgánu cizího státu nebo listem o prohlídce zemřelého. Při podezření ze spáchání trestného činu je nutný i písemný souhlas státního zástupce.
Doklad předává provozovatel pohřební služby dál provozovateli krematoria nebo pohřebiště spolu s pozůstatky. Souvislosti popisuje text o prvních krocích po úmrtí.
Evidence, kterou služba vede
Provozovatel vede evidenci o zacházení s lidskými pozůstatky a ostatky. Obsahuje jméno a příjmení zemřelého, místo a datum narození a úmrtí, kopii listu o prohlídce zemřelého a kopii dokladu o zpopelnění nebo pohřbení.
Dále se eviduje datum a čas převzetí pozůstatků, datum a čas jejich uložení do chladicího nebo mrazicího zařízení, datum a čas předání krematoriu nebo pohřebišti a evidenční číslo vozidla, které přepravu provedlo.
Z evidence lze zpětně doložit, co se s tělem dělo. U nejasností je proto namístě požádat o výpis, ne spoléhat na ústní vysvětlení.
Urna a lhůta dvanácti měsíců
Provozovatel je povinen vyzvat k převzetí a předat urnu s lidskými ostatky vypraviteli pohřbu způsobem a ve lhůtě stanovené řádem pro provozování pohřební služby.
Nepřevezme-li vypravitel urnu do dvanácti měsíců ode dne výzvy, nebo není-li taková osoba, je provozovatel povinen zajistit uložení lidských ostatků do společného hrobu na veřejném pohřebišti.
Lhůta je tedy pevná a běží od výzvy. Co s urnou dál, popisuje text o urně a rozptylu.
Co si ujednat písemně
Rozsah služby, tedy převoz, úpravu těla, rakev, obřad, výzdobu, parte a poplatky spojené s pohřebištěm nebo krematoriem. Dále termín a místo obřadu, způsob a lhůtu předání urny a to, zda jde o individuální kremaci.
Doklady se uschovávají, protože náklady pohřbu se hradí z pozůstalosti a uplatňují se v řízení o pozůstalosti. Potvrzení o pohřbení se navíc dokládá k žádosti o dávku.
Souvislosti popisují texty o vypraviteli pohřbu a o pohřebném a dávkách.
Nebezpečná nemoc
Byla-li osoba v době úmrtí nakažena nebezpečnou nemocí, může krajská hygienická stanice stanovit pro vypravitele pohřbu nebo pro pohřební službu způsob zacházení s lidskými pozůstatky.
Není-li možné vyloučit riziko nákazy, může rozhodnout o povinnosti pohřbít zpopelněním bez ohledu na vůli zemřelé osoby nebo vypravitele pohřbu.
Zákon zároveň zakazuje upravit, konzervovat, balzamovat nebo vystavit tělo zemřelého nakažené vyjmenovanými nebezpečnými nemocemi.
Časté otázky
Je pohřební služba volná živnost?
Není. Jde o koncesovanou živnost s požadavkem na odbornou způsobilost a se stanoviskem krajské hygienické stanice.
Smí služba nabízet pohřeb v nemocnici?
Nesmí. Sjednávání pohřbení v prostorách zdravotnického zařízení nebo zařízení sociálních služeb je zakázáno, i prostřednictvím jiné osoby.
Můžu zemřelého obléci sám?
Ano. Provozovatel musí bezúplatně umožnit vypraviteli úpravu těla a uložení do rakve ve vybavené místnosti.
V jakých podmínkách je tělo uloženo?
V chladicím zařízení při nule až pěti stupních, a přesáhne-li doba do pohřbení týden, v mrazicím zařízení pod minus deset stupňů.
Jak dlouho lze vystavit tělo?
Nekonzervované v otevřené rakvi do jednoho týdne od úmrtí, konzervované i po uplynutí týdne.
Do kdy si vyzvednout urnu?
Ve lhůtě podle řádu provozovatele. Nepřevezme-li ji vypravitel do dvanácti měsíců od výzvy, uloží se ostatky do společného hrobu.
Čím se dokládá úmrtí?
Úmrtním listem, průvodním listem k přepravě těla zemřelého, zprávou orgánu cizího státu nebo listem o prohlídce zemřelého.
Vede služba evidenci?
Ano, včetně časů převzetí, uložení do chlazení a předání krematoriu či pohřebišti a čísla vozidla.
Zdroje: Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, § 2, 4, 6, 7, 8 a 22; Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 114. Ověřeno 16. 9. 2026.
