Každá žena si oblíbí nějaký lak na nehty. Zatímco jedna přísahá na rudou barvu, jiná zvolí decentní tělovou nebo nenápadný, ale kvalitní bezbarvý lak. Najít to pravé mnohdy není jednoduché a neobejdeme se bez delšího hledání. O to více ovšem ženu potěší, když si může být kvalitou své volby jistá. Důvodem přitom není jenom pochlubit se krásnýma rukama, ale chránit své nehty proti lámání a třepení. Pojďme se podívat do historie, čím si krášlily ruce starověké Číňanky, Egypťanky nebo dámy z dalekého Orientu. I ony už to uměly.
Číňanky používají bílek a růže
Už starověké Číňanky toužily mít krásné nehty. Proto míchaly arabskou gumu s vaječnými bílky, do kterých přidávaly želatinu a včelí vosk společně s okvětními plátky růží. Vzniklou směs si nanášely na své nehtíky a nechávaly schnout i několik hodin.
Kleopatra dává přednost jahodám
Na okrasu svých rukou se soustředily i Egypťanky, které dávaly přednost barvě heny. Slavná královna Kleopatra ovšem musela mít něco extra. Zalíbily se jí rudé nehty, kterých se jí dařilo docílit zvláštní směsí připravované z jahod. Recept na její odstín ovšem zůstal tajemstvím, nejspíš z obav, aby se ho nechytila konkurence.
Za zlatou hrozí smrt
Dámy žijící v Orientu si poradily ještě šikovněji, alespoň pokud jde o trvalé zbarvení svých nehtů. Nebarvily si povrch, ale jednoduše stříkaly barevné odstíny rovnou nehtového lůžka a dál už se nemusely o nic starat. Nehty jim zkrátka vyrostly rovnou v požadované barvě. Ženy z královské rodiny si mohly dovolit zlatou a stříbrnou, později byla v módě také rudá a černá a. Prosté ženy si ale moc vyskakovat nemohly, povolovaly se jim pouze tóny světlých barev. Která si dovolila vstříknout si pod nehty zlatou barvu královen, se zlou se potázala. Za její prohřešek ji potkal trest smrti.