Složení tělové kosmetiky: jak číst etiketu

Etiketa kosmetického přípravku není náhodný text, ale povinný soubor údajů, jehož obsah i pořadí určuje evropské nařízení o kosmetických přípravcích. Kdo zná pravidla, přečte z obalu podstatně víc než ten, kdo se řídí obrázkem na přední straně. Následující přehled shrnuje, co se na obalu musí objevit a jak se to čte.

Co musí být na obalu vždy

Nařízení vyjmenovává povinné údaje poměrně přesně. Patří sem jméno nebo zapsaný název a adresa odpovědné osoby, jmenovitý obsah v hmotnosti nebo objemu, datum minimální trvanlivosti, zvláštní upozornění týkající se použití, číslo šarže, funkce přípravku, pokud není zřejmá, a seznam přísad.

U dovážených kosmetických přípravků se navíc uvádí země původu. Pokud je uvedeno více adres, musí být jasně označená ta, na níž odpovědná osoba uchovává informační dokumentaci k přípravku.

Seznam přísad začíná slovem ingredients

Nařízení určuje, že seznamu přísad musí předcházet slovo ingredients. Přísadou se rozumí jakákoli látka nebo směs látek záměrně použitá během výrobního procesu. Za přísady se naopak nepovažují nečistoty v surovinách a technické pomocné materiály, které nejsou v konečném přípravku přítomné.

Tato definice vysvětluje, proč na etiketě nenajdete všechno, co se výroby nějak dotklo. Seznam popisuje záměrně použité složky, ne celý technologický postup.

Pořadí složek je informace sama o sobě

Přísady se uvádějí v sestupném pořadí podle hmotnosti v době jejich přidání do přípravku. To znamená, že první tři až pět položek tvoří většinu objemu. U tělové kosmetiky bývá na prvním místě voda, pak oleje, máslo nebo emulgátory.

Výjimka je jasně vymezená. Přísady v koncentracích menších než jedno procento mohou být uvedeny v jakémkoli pořadí za těmi, jejichž koncentrace jedno procento překračuje. Právě proto se za tuto hranici často schovávají složky, kterými se přípravek propaguje.

Parfum, aroma a barviva

Parfémové a aromatické kompozice i jejich suroviny se uvádějí slovy parfum nebo aroma. Kromě toho se v seznamu přísad navíc uvedou látky, jejichž přítomnost musí být podle přílohy nařízení vyznačena, takže vonná složka není zcela neprůhledná.

Barviva, která nejsou určena pro barvení vlasů, mohou být uvedena v jakémkoli pořadí za ostatními přísadami. U dekorativní kosmetiky nabízené ve více odstínech mohou být uvedena všechna barviva použitá ve škále, pokud jsou připojena slova může obsahovat nebo symbol plus a minus. Kde je to možné, používá se nomenklatura Colour Index.

Nanomateriály se označují slovem nano

Nařízení ukládá, že všechny přísady ve formě nanomateriálu musí být na seznamu jasně uvedeny a za názvem takové přísady se v závorkách uvede slovo nano. Jde o jeden z mála případů, kdy etiketa nese informaci o fyzikální formě složky, ne jen o její chemické identitě.

Praktický význam je informační. Spotřebitel, který se takové formě chce vyhnout, ji na etiketě pozná bez dohadování a bez dotazu na výrobce.

Trvanlivost a symbol otevřeného kelímku

Datum minimální trvanlivosti je datum, do kterého přípravek skladovaný za vhodných podmínek plní svou původní funkci. Uvádí se buď měsíc a rok, nebo den, měsíc a rok, a předchází mu příslušný symbol nebo slova spotřebujte nejlépe do.

Údaj o minimální trvanlivosti není povinný u přípravků, jejichž trvanlivost přesahuje třicet měsíců. U nich se místo toho uvede doba, po kterou je přípravek po otevření bezpečný a lze jej používat. Tuto informaci nese symbol otevřeného kelímku s údajem v měsících nebo rocích.

Kdy pravidlo o době po otevření neplatí

Nařízení počítá s výjimkou. Údaj o době po otevření se neuvádí tam, kde tento pojem nemá význam, typicky u přípravků k jednorázovému použití, u přípravků, u nichž nehrozí zkažení, a u těch, které se neotevírají.

To vysvětluje, proč některé obaly symbol otevřeného kelímku nemají a přesto jsou v pořádku. Chybějící symbol tedy sám o sobě není důvod k podezření.

Malé obaly a mýdlo mají vlastní režim

Není-li z praktických důvodů možné uvést upozornění a seznam přísad na etiketě, uvedou se na přiloženém nebo připevněném letáku, etiketě, pásce, visačce či kartičce a na obalu se na ně odkáže zkráceným údajem nebo stanoveným symbolem.

U mýdla, koupelových kuliček a jiných malých přípravků, kde to nejde ani takto, musí být informace na upozornění v bezprostřední blízkosti obalu, ve kterém je přípravek vystaven k prodeji. Jinými slovy, informace nesmí zmizet ani u nejmenších balení.

Tvrzení o přípravku mají hranici

Nařízení zakazuje při označování, dodávání na trh a propagaci používat texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení ani jiné znaky, které by přípravkům přisuzovaly vlastnosti nebo funkce, jež nemají. To je právní základ pro skepsi vůči nejodvážnějším slibům.

Zvláštní pravidlo platí pro tvrzení o nezkoušení na zvířatech. Odpovědná osoba je smí uvést, jen pokud výrobce ani dodavatelé neprováděli a nezadali zkoušky konečného přípravku, jeho prototypu ani přísad na zvířatech a nepoužili přísady zkoušené pro vývoj nových přípravků třetími osobami.

Jak etiketu číst v praxi

Postup, který funguje u regálu, má tři kroky. Nejprve se přečte prvních několik položek seznamu, protože tvoří základ přípravku. Potom se zjistí, kde v seznamu leží složka, kterou obal propaguje. Nakonec se zkontroluje symbol trvanlivosti nebo doby po otevření.

Tři kroky stačí na rozhodnutí i bez znalosti chemie. Souvislosti mezi složením a konkrétními problémy pokožky rozebírá text o striích a péči o pokožku a rozcestník o péči o tělo.

Co se na etiketě neuvádí

Nařízení vymezuje pojem přísady tak, že se za ně nepovažují nečistoty v použitých surovinách ani technické pomocné materiály použité při mísení, které nejsou přítomné v konečném přípravku. Seznam tedy popisuje záměrně použité složky, ne veškeré látky, které se výroby dotkly.

Druhou hranicí je obchodní tajemství u vonných kompozic, které se uvádějí souhrnným označením. I tady ale platí, že látky, jejichž přítomnost musí být vyznačena, se v seznamu objeví samostatně.

Nad rámec etikety existuje ještě právo veřejnosti na informace. Odpovědná osoba musí vhodnými prostředky zajistit snadnou dostupnost kvalitativního a kvantitativního složení přípravku i údajů o nežádoucích účincích.

Jazyk údajů určuje členský stát

Nařízení stanoví, že jazyk, ve kterém se uvádí obsah, datum minimální trvanlivosti, zvláštní upozornění a funkce přípravku, určují právní předpisy členského státu, v němž je přípravek dodáván konečnému uživateli. Seznam přísad se naopak uvádí podle společné nomenklatury.

Proto se na obalu setkáte s českým textem upozornění a zároveň s latinskými a anglickými názvy složek. Není to nedůslednost výrobce, ale požadavek předpisu.

Časté otázky

Co musí být na obalu kosmetiky?

Odpovědná osoba a adresa, obsah, datum minimální trvanlivosti, zvláštní upozornění, číslo šarže, funkce přípravku a seznam přísad. U dovozu i země původu.

V jakém pořadí jsou složky na etiketě?

Sestupně podle hmotnosti v době přidání. Přísady v koncentraci pod jedno procento mohou být za těmi nad jedno procento v libovolném pořadí.

Proč je na etiketě jen slovo parfum?

Parfémové a aromatické kompozice se uvádějí slovem parfum nebo aroma. Látky, jejichž přítomnost musí být vyznačena, se ale v seznamu uvedou navíc.

Co znamená symbol otevřeného kelímku?

Dobu, po kterou je přípravek po otevření bezpečný a lze jej používat. Uvádí se u přípravků s minimální trvanlivostí delší než třicet měsíců.

Proč některé přípravky symbol otevřeného kelímku nemají?

Údaj se neuvádí tam, kde nemá význam, tedy u přípravků k jednorázovému použití, u těch, u nichž nehrozí zkažení, a u těch, které se neotevírají.

Co znamená slovo nano v závorce?

Že daná přísada je ve formě nanomateriálu. Nařízení takové označení výslovně vyžaduje za názvem přísady.

Jak je to s informacemi u mýdla a malých balení?

Pokud se nevejdou na etiketu, uvedou se na letáku, visačce či kartičce. U nejmenších přípravků musí být na upozornění v bezprostřední blízkosti obalu.

Smí výrobce slíbit cokoli?

Ne. Nařízení zakazuje přisuzovat přípravkům vlastnosti nebo funkce, které nemají, a to v označení, při prodeji i v propagaci.

Kdy smí být na obalu tvrzení o nezkoušení na zvířatech?

Jen pokud výrobce ani dodavatelé zkoušky konečného přípravku, prototypu či přísad neprováděli, nezadali a nepoužili přísady zkoušené třetími osobami.

Zdroje: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích, články 19, 20 a 21. Ověřeno 14. 9. 2026.