Povinnosti chovatele zvířete v zájmovém chovu

Zákon na ochranu zvířat neřeší jen týrání, ale i každodenní podmínky chovu. Ukládá povinnosti každému, kdo zvíře drží, včetně toho, kdo se ujme zatoulaného zvířete, a u vyjmenovaných druhů dokonce vyžaduje povolení krajské veterinární správy.

Základní povinnost

Každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí a zajištění jeho biologických potřeb tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat.

Zvíře nesmí být chováno jako zvíře v zájmovém chovu, jestliže nejsou zabezpečeny přiměřené podmínky, nebo jestliže se zvíře nemůže adaptovat, přestože tyto podmínky zabezpečeny jsou.

Druhá část se přehlíží nejčastěji. Týká se druhů, které v bytě nebo v zajetí nezvládají žít, i když jim člověk připraví vybavení podle příruček.

Opatření proti úniku

Povinnost učinit opatření proti úniku je samostatná a vztahuje se na každého chovatele. Znamená funkční oplocení, zajištěnou branku, vhodné vodítko a u terarijních zvířat zabezpečenou nádrž.

Na tuhle povinnost navazuje odpovědnost za škodu. Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji vlastník, i když se zvíře zatoulalo nebo uprchlo.

Opakované úniky jsou signál, že dosavadní zajištění nestačí. Souvislosti popisuje text o škodě způsobené zvířetem.

Odpovědnost za zdraví a dobrý stav

Každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav.

Za splnění téhle povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého či opuštěného zvířete do útulku. Kdo zvíře jen odveze jinam, povinnost nesplní.

Postup při nálezu popisuje text o ztrátě a nálezu zvířete.

Veterinární povinnosti

Chovatel je povinen chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav, a předcházet poškození jejich zdraví.

Dále je povinen sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, bránit vzniku a šíření nákaz a podávat léčivé přípravky vázané na předpis jen podle pokynů veterinárního lékaře.

U psů k tomu přistupuje očkování proti vzteklině ve stáří od tří do šesti měsíců a označení elektronickým čipem nejpozději do tří měsíců věku.

Zákaz opuštění zvířete

Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Za opuštění se nepovažuje vypuštění zvířete do jeho přirozeného prostředí, je-li to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí.

Pravidlo dopadá i na situace, kdy majitel zvíře nechá u nemovitosti, ze které se odstěhoval, nebo je ponechá u útulku bez předání a oznámení.

Nezvládá-li chovatel péči, je řešením předání zvířete konkrétní osobě nebo útulku, ne jeho ponechání osudu.

Komu nelze zvíře přenechat

Zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno nebo darováno osobě mladší patnácti let bez souhlasu jejích rodičů nebo jiné osoby s rodičovskou odpovědností.

Stejně tak je nelze prodat ani darovat osobě, jíž byla pravomocným rozhodnutím soudu omezena svéprávnost, bez souhlasu jejího opatrovníka.

Souvislosti při pořízení zvířete popisuje text o koupi zvířete a smlouvě.

Zákaz chovu s dědičným poškozením

Je zakázáno chovat zvířata v zájmových chovech, jestliže chovatel vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích budou zvířatům na základě dědičnosti chybět části těla nebo orgány, anebo budou orgány funkčně nezpůsobilé či znetvořené.

Zákaz tedy nemíří na jednotlivé zvíře s vadou, ale na záměrné šlechtění, které vadu přenáší dál.

Souvisí s tím i zákaz zákroků měnících vzhled zvířete. Rozebírá je text o oznámení týrání zvířat.

Zvířata vyžadující zvláštní péči

Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší osmnácti let nebo právnická osoba, která musí stanovit osobu starší osmnácti let, jíž bude svěřena péče o zvíře.

K chovu takového zvířete je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu. Chov lze zahájit nebo rozšířit z hlediska počtu nebo druhů až po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení.

Žádost se podává na formuláři, jehož vzor je uveřejněn na stránkách ministerstva, a uvádí se v ní místo chovu, druh a maximální počet chovaných jedinců, stručný popis chovu a jeho vybavení a další zákonem stanovené údaje.

Zákroky a znecitlivění

Zásahy, které způsobují bolest, se mohou vykonávat jedině po celkovém nebo místním znecitlivění zvířete osobou odborně způsobilou podle veterinárního zákona.

Znecitlivění se nepožaduje, jestliže se při srovnatelných zákrocích na lidech neprovádí, nebo pokud podle úsudku veterinárního lékaře není proveditelné či nutné anebo by způsobilo bolest větší než zákrok sám.

Z toho plyne praktický závěr. Zákroky na zvířeti nepatří do domácnosti, ale do ordinace, a rozhodnutí o znecitlivění je odborné.

Chov většího počtu psů

Chovatel, který chová tři a více psů samičího pohlaví starších dvanácti měsíců, oznamuje tuto skutečnost krajské veterinární správě do sedmi dnů, a stejně tak pokles jejich počtu pod tři.

Žije-li ve společné domácnosti více chovatelů, má oznamovací povinnost pouze jeden z nich. Povinnost se nevztahuje na útulky, hotely a penziony pro zvířata a na chovatele vodicích nebo asistenčních psů.

S počtem fen se pojí i povinnosti při prodeji štěňat, tedy evidence, informace o krmení a doklad k vrhu.

Zvíře v nájemním bytě

Nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Plošný zákaz zvířat v nájemní smlouvě proto neobstojí.

Vyvolá-li chov zvířete potřebu zvýšených nákladů na údržbu společných částí domu, nahradí nájemce tyto náklady pronajímateli.

Podrobnosti popisuje text o zvířatech v bytovém domě.

Když zvíře hlídá někdo jiný

Povinnosti chovatele přecházejí na toho, kdo zvíře fakticky drží. Po dobu hlídání tedy odpovídá za podmínky chovu i za opatření proti úniku ten, u koho zvíře je.

Odpovědnost vlastníka za škodu tím ale nekončí. Osoba, které bylo zvíře svěřeno, odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem.

Před předáním se proto předávají i doklady, tedy očkovací průkaz, kontakt na ošetřujícího veterinárního lékaře a informace o léčbě a krmení.

Když péči nezvládáte

Zákon počítá s tím, že se situace chovatele může změnit. Řešením je předání zvířete konkrétní osobě nebo do útulku, nikdy ponechání bez péče.

Obec může zvýhodnit osoby, které se ujaly toulavého nebo opuštěného zvířete, a podporovat sterilizaci a odchyt odborně způsobilou osobou. Útulky bývají první kontakt, se kterým lze situaci řešit.

Předání se dokládá písemně, aby bylo zřejmé, kdy odpovědnost přešla. Bez toho se při pozdějších potížích těžko prokazuje, kdo zvíře v danou dobu držel.

Co hrozí při porušení

Na návrh krajské veterinární správy může obecní úřad obce s rozšířenou působností nařídit umístění zvířete do náhradní péče, snížení počtu zvířat, pozastavení činnosti nebo umožnění péče o zvíře jinou osobou.

Náklady spojené s umístěním zvířete do náhradní péče hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno. Neuhradí-li je do tří měsíců od oznámení rozhodnutí, může zvíře připadnout státu.

Souběžně se vede řízení o přestupku, případně trestní řízení. Rozhodnutí o zvláštním opatření a sankce jsou dvě různé věci.

Časté otázky

Co musí zajistit každý chovatel?

Přiměřené podmínky pro fyziologické funkce a biologické potřeby zvířete a opatření proti jeho úniku.

Platí povinnosti i pro nalezené zvíře?

Ano. Kdo se ujal toulavého nebo opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav.

Smím zvíře opustit?

Nesmíte. Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat.

Kdy je potřeba povolení k chovu?

U druhů vyžadujících zvláštní péči. Vydává je krajská veterinární správa a chov lze zahájit až po právní moci rozhodnutí.

Od kolika let lze takové zvíře chovat?

Chovatelem druhu vyžadujícího zvláštní péči může být osoba starší osmnácti let nebo právnická osoba.

Můžu darovat zvíře dítěti?

Osobě mladší patnácti let jen se souhlasem rodiče nebo jiné osoby s rodičovskou odpovědností.

Kdy se hlásí chov fen?

Při chovu tří a více fen starších dvanácti měsíců do sedmi dnů krajské veterinární správě, stejně tak pokles pod tři.

Co hrozí při porušení povinností?

Umístění zvířete do náhradní péče, snížení počtu zvířat nebo pozastavení činnosti, a k tomu řízení o přestupku.

Zdroje: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, § 6, 7, 7a, 13, 24a a 28a; Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, § 4; Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2933. Ověřeno 16. 9. 2026.