Myšlenkou vědce z nizozemské univerzity Minga Maa je zajímavé věc. Je důležitá v době, kdy ekologové pracují na mnoha způsobech, jak zemskou atmosféru nyní zbavit milionů tun uhlíku. Umět vyrobit jen tak cokoliv ze vzduchu je výsadou komiksových postaviček, kouzelníků a sci-fi robotů ze vzdálených galaxií. Nyní je však tato dovednost namířena do reality. Tvrdí to i doktorand Ming Ma z University of Technology v nizozemském Delftu. V rámci své disertační práce popisuje metodu, kterou lze snadno kontrolovat proces elektroredukce. Je využíván při přeměně atmosférického CO2 na různé druhy uhlovodíkových molekul.
Doktorand Ming Ma
Doktorand Ming Ma tvrdí, že kontrola elektroredukce na nanoúrovni přímo ovlivňuje výsledek procesu. Například při použití měděných nanovláken následně mohou z CO2 vznikat mnohem delší řetězce uhlovodíků, a naopak při použití nanoporézního stříbra následně vzniká prostý CO. Ming Ma si změnami typů kovů a použitím různých délek jejich nanovláken velmi rád hraje s elektrickým potenciálem konečné reakce. Právě při jeho zjištěných různých hodnotách mohou také vznikat různé sloučeninyzaložené na uhlíku. Dosavadní výzkum nyní ukazuje, že by mezi nimi mohl být také ke konzumaci vhodný etanol, dále pak palivový metanol nebo třeba kyselina mravenčí, která by mohla najít využití v palivových článcích.
Věda na obzoru
Maova práce prochází v současné době ověřením vědecké správnosti. Pro ekology pracující na mnoha způsobech, jak právě zemskou atmosféru zbavit milionů tun uhlíku, totiž přestavuje obrovskou naději. Proces by se stal nejvíce přelomovým způsobem, jak se zbavit atmosférického uhlíku, jakým nyní lidstvo disponuje. Stávající vysoce nadějné metody čištění ovzduší jsou nyní totiž založeny například i na zachytávání CO2 a jeho následném napumpování do zemské kůry a poté pak třeba následným chemickém vyvolání jeho ztvrdnutí, případně pak práce na jeho chemické přeměně na jedlou sodu nebo ne alternativní paliva. Nadějná budoucnost tkví právě v těchto plánech.