Se studiem na vysoké škole si většina z nás nespojuje nebezpečí a možnost smrti. Přesně to ale čekalo na následující tři mladé lidi, jejichž příběhy doteď zůstávají neobjasněné.
Betsy Aardsma: univerzita Penn State
V roce 1969 na univerzitě Penn State mladičká Betsy Aardsma, pocházející z Michiganu, prováděla výzkum v knihovně na kampusu, když ji mezi střídmě osvětlenými regály někdo bodnul do zad loveckým nožem. Betsy spadla na podlahu i s knihami, načež útočník vytáhnul nůž z jejích zad a utekl. Ačkoliv na případu vraždy pracovalo téměř čtyřicet vyšetřovatelů, vyzpovídali desítky studentů a sledovali více stop, případ nikdy nebyl vyřešen.
Co ho činí velmi neobvyklým, je ovšem zejména to, že v knihovně se poblíž Betsy v době útoku nacházelo dalších devět lidí, a přesto nikdo z nich nic neviděl. Objevilo se několik podezřelých, ale vraha nenašli. Duch Betsy má podle všeho nyní v knihovně strašit.
Arlis Perry: univerzita Stanford
Člen bezpečnostní stráže objevil tělo Arlis v říjnu 1974. Devatenáctiletá dívka byla ženou studenta Stanfordu a po hádce s manželem kvůli problémům s autem šla sama do kostela, aby se pomodlila. Když prozkoumali její tělo, zjistili, že ji někdo bodnul zezadu do hlavy, znásilnil a zbil svícnem.
Okolo vraždy se šířily fámy, že ji vykonal satanistický kult. Sériový vrah David Berkowitz o vraždě dokonce údajně měl vědět. V roce 1979 poslal knihu právním autoritám v Severní Dakotě (Arlisin domov) a do knihy napsal “Arlis Perry, lovená, pronásledovaná, zavražděná, sledovaná do Kalifornie, Stanfordské univerzity.” Ačkoliv vyšetřovatelé na svícnu našli otisk dlaně a okolo těla a na něm se nacházely stopy DNA, vraha nikdy nevypátrali.
Paula Jean Welden: univerzita Bennington
V prosinci roku 1946 osmnáctiletá Paula Jean Welden právě dokončila svou směnu v jídelně a rozhodla se vyrazit na pěší túru do hor. Svůj plán sdělila své spolubydlící a ptala se několika spolužáků, jestli by chtěli jít s ní. Nikdo ale neměl zájem. Paula tak vyrazila na dlouhou túru poblíž hory Glastenbury úplně sama. Ačkoliv ji podél túry zahlédlo několik svědků a jednoho z nich se dokonce ptala, kolik jí do konce túry ještě zbývá, Paula zmizela beze stopy.
Poté, co si její spolužáci povšimli Pauliny nepřítomnosti, ohlásili její zmizení. Ačkoliv po ní úřady pátraly, nikdy po ní nenašly ani stopu. Co je ještě děsivější, je skutečnost, že mezi lety 1945 až 1950 dalších pět lidí záhadně zmizelo na stejné stezce. Nyní se jí přezdívá “Benningtonský trojúhelník.”