Tomáš Baťa: systém, který funguje i sto let po svém vzniku

V roce 1922 stála Baťova firma před krizí, ve které řada konkurentů skončila, a Tomáš Baťa udělal krok, který vypadal jako sebevražda: snížil ceny bot zhruba na polovinu. Zároveň požádal zaměstnance o výrazné snížení mezd a nabídl jim kompenzaci v levném zboží z vlastních prodejen. Sázka spočívala v tom, že levnější bota si najde tolik nových zákazníků, že vyšší objem pokryje nižší marži. Vyšla a firma z krize vyšla silnější než před ní.

Tenhle text shrnuje, co Tomáš Baťa vybudoval, jaké čtyři principy z jeho systému řízení dodnes fungují i v malé firmě a co z jeho přístupu je naopak pevně spjaté s dobou, ve které žil. Údaje odpovídají stavu k září 2026.

Kdo byl Tomáš Baťa

Mezník	Co se stalo
1876	narozen ve Zlíně do ševcovské rodiny
1894	se sourozenci založil obuvnickou živnost
Přelom století	cesta do Spojených států a poznání sériové výroby
1. světová válka	zakázky pro armádu a rychlý růst výroby
1922	snížení cen v krizi a s ním skokový nárůst odbytu
20. léta	samosprávné dílny a účast zaměstnanců na výsledku
1923	zvolen starostou Zlína, začíná stavba města
20. a 30. léta	expanze do zahraničí a vlastní síť prodejen
1932	zahynul při letecké havárii u Otrokovic

Firma uvnitř rozdělená na malé firmy

Nejznámějším prvkem systému byly samosprávné dílny. Každé oddělení mělo vlastní účet, na kterém se sledovaly jeho náklady i výnosy, a nakupovalo polotovary od předchozí dílny za vnitřní ceny. Vedoucí dílny tak neřešil jen výrobu, ale i hospodaření, a měl přímý zájem na výsledku.

Princip je použitelný i ve firmě s deseti lidmi. Znamená to vědět, kolik stojí jednotlivá zakázka nebo jednotlivá činnost, ne jen kolik firma vydělala jako celek. Většina malých firem má jednu položku, která je dlouhodobě ztrátová, a nezjistí to, protože se výsledek sleduje jen dohromady.

Účast na výsledku místo jen mzdy

K samosprávě patřila i účast na zisku dílny. Nešlo o dar, ale o nástroj; kdo měl podíl na výsledku, choval se jinak k materiálu, ke zmetkům i k času. Součástí systému byla i pravidla, která tenhle podíl mohla snížit, takže odpovědnost šla oběma směry.

V dnešní malé firmě je přenositelná spíš myšlenka než konkrétní model. Podíl na výsledku ale nemusí znamenat podíl na firmě; může jít o jasně stanovenou vazbu odměny na věci, které daný člověk skutečně ovlivní. Podmínkou je průhlednost, protože nejasně nastavená odměna demotivuje víc, než kdyby žádná nebyla.

Cena jako nástroj, ne jako výsledek

Úvaha	Co znamená
Cena tvoří poptávku	nižší cena může otevřít nové skupiny zákazníků
Objem snižuje náklad	větší série zlevňuje výrobu na kus
Podmínka je kapacita	bez schopnosti vyrobit víc je snížení ceny ztráta
Psychologická cena	částky končící devítkou jsou jeho odkaz dodnes
Riziko	u služeb a řemesla objem chybí, sleva jen ubere marži

Poslední řádek je důležitý. Baťův krok fungoval proto, že šlo o sériovou výrobu s velkou rezervou kapacity. Řemeslník nebo malá služba tuhle páku nemají, protože jejich kapacita je omezená počtem hodin; tam snížení ceny jen sníží výdělek. Rozdíl mezi obojím se vyplatí znát dřív, než se sáhne po slevě.

Firma jako součást místa

Baťa ve Zlíně nestavěl jen továrnu, ale i domky pro zaměstnance, školy, obchody a nemocnici. Z dnešního pohledu je to výrazný zásah do života lidí, ale mělo to i prostou logiku; kvalifikovaný člověk se nepřestěhuje do místa, kde nemá kde bydlet a kam dát děti do školy.

Současná obdoba je nenápadnější a týká se každé firmy, která hledá lidi mimo velká města. Nejde o stavbu bytů, ale o to, jestli firma vytváří důvody, proč u ní zůstat, tedy stabilitu, možnost se něco naučit a slušné zacházení. Souvisejícím tématem je i to, jak firma působí navenek při hledání lidí; popisuje ho text o vizuální identitě firmy.

Co z jeho přístupu nepřebírat

Míru kontroly nad životem zaměstnanců. Systém zasahoval do bydlení, do vzdělání i do volného času a v dnešním právním i společenském rámci by byl nemyslitelný. Vztah zaměstnavatele a zaměstnance je dnes vymezený zákoníkem práce a to je dobře.

Nepřenosné je i pracovní tempo, které se tehdy považovalo za normu, a míra, do jaké se očekávala loajalita. A nakonec je dobré si uvědomit, že příběh firmy po roce 1932 je podstatně složitější než příběh jejího zakladatele; obojí se často slučuje do jedné hladké legendy, což realitě neodpovídá.

Co si z toho odnést

Použitelné jádro jsou čtyři věci. Vědět, kolik stojí každá jednotlivá činnost, a ne jen firma jako celek. Navázat odměnu na to, co člověk skutečně ovlivní. Chápat cenu jako nástroj a znát podmínku, za které funguje. A počítat s tím, že lidé zůstávají tam, kde mají důvod.

Žádná z těch věcí není novinka a právě to je na nich zajímavé. Systém, který dával smysl před sto lety, dává smysl i dnes, protože nestál na technologii, ale na tom, jak se chovají lidé. Podobný rozdíl mezi metodou a okolnostmi popisuje i text o tom, co si vzít od Steva Jobse.

Další podnikatelské příběhy rozebrané stejným způsobem, tedy s principy i s tím, co z nich přebírat nemá smysl, shrnuje rozcestník inspirace od úspěšných podnikatelů.

Jiný obor a jiná doba, ale stejná otázka o cyklech a načasování, se objevuje v textu o tom, jak Radovan Vítek pracuje s nemovitostmi.

Časté otázky

Čím se Tomáš Baťa proslavil?

Vybudováním obuvnické firmy ve Zlíně, systémem řízení postaveným na samosprávných dílnách a účasti zaměstnanců na výsledku a přeměnou Zlína v průmyslové město se školami a bydlením pro zaměstnance.

Co udělal v krizi roku 1922?

Snížil ceny bot zhruba na polovinu a současně požádal zaměstnance o výrazné snížení mezd s kompenzací v levném zboží. Vyšší odbyt nižší marži pokryl a firma z krize vyšla silnější.

Co byly samosprávné dílny?

Oddělení s vlastním účtem nákladů a výnosů, která si mezi sebou předávala polotovary za vnitřní ceny. Vedoucí dílny tak odpovídal za hospodaření, ne jen za výrobu.

Funguje snížení ceny vždycky?

Nefunguje. Baťův krok stál na sériové výrobě s rezervou kapacity. U služeb a řemesla, kde je kapacita daná počtem hodin, sleva jen sníží výdělek.

Proč stavěl ve Zlíně domky a školy?

Kvalifikovaný člověk se nepřestěhuje tam, kde nemá kde bydlet a kam dát děti do školy. Šlo tedy zároveň o sociální program i o praktické řešení nedostatku lidí.

Co z jeho systému platí i dnes?

Znát náklady jednotlivé činnosti, navázat odměnu na to, co člověk ovlivní, chápat cenu jako nástroj a dávat lidem důvod zůstat. Nic z toho nestojí na technologii.

Co naopak přebírat nelze?

Míru zásahu do života zaměstnanců, tedy do bydlení, vzdělání i volného času, a tehdejší pracovní tempo. Dnešní vztah zaměstnavatele a zaměstnance je vymezený zákoníkem práce.

Jak zemřel?

V červenci 1932 při havárii letadla u Otrokovic. Vedení firmy po něm převzal jeho nevlastní bratr a další osudy podniku jsou podstatně složitější než příběh zakladatele.

Zdroje: obecně dostupné historické přehledy o baťovském systému řízení a o dějinách Zlína. Text je výkladem principů, ne úplným životopisem.