Jak působit sympaticky: návyky, které to tvoří

Sympatie se běžně popisuje jako vlastnost, kterou člověk buď má, nebo nemá. Ve skutečnosti jde spíš o soubor chování, které se dá popsat a nacvičit.

Většina z nich přitom nespočívá v tom, co říkáte, ale v tom, jak reagujete na druhého. Nejsilnějším nástrojem není výřečnost, ale pozornost.

Tenhle text prochází konkrétní věci, které dojem tvoří, a zvlášť ty, které ho nejčastěji kazí. Nejde o triky, ale o návyky, které se dají zavést jeden po druhém.

První dojem vzniká dřív, než promluvíte

Na počátku rozhoduje nonverbální rovina, tedy postoj, výraz a to, jestli se člověk otočí k druhému čelem. Tělo natočené jinam sděluje odstup dřív než jakákoli věta.

Druhým prvkem je oční kontakt v přiměřené míře. Naprostá absence působí nejistě, upřený pohled nepříjemně. Přirozené je střídání, tedy pohled na obličej s krátkým odvrácením.

Třetím je rychlost reakce. Krátká pauza před odpovědí působí přemýšlivě, okamžitá odpověď někdy jako neposlouchání.

První dojem se navíc těžko přepisuje. Nejde o to, že by se nedal změnit, ale trvá to výrazně déle než jeho vytvoření.

Naslouchání je nejsilnější nástroj

Lidé si nejvíc pamatují ne to, co jste řekli, ale jak se u vás cítili. Rozhodující je proto, jestli se druhý cítí slyšený.

Nejjednodušší technikou je vracet se k tomu, co druhý řekl. Krátké shrnutí vlastními slovy nebo navazující otázka dokazují, že jste poslouchali, aniž byste to museli tvrdit.

Druhou technikou je nechat dokončit větu. Skákání do řeči je nejčastější zdroj nepříjemného dojmu a přitom se dělá nevědomky, obvykle z nadšení.

Třetí je odolat nutkání překrýt cizí zážitek vlastním. Věta o tom, že vy jste zažili něco podobného, ale většího, rozhovor uzavře, i když měla ukázat porozumění.

Co dojem tvoří a co ho kazí

Chování	Jak působí	Co s tím
Zapamatované jméno a detail	pozornost a zájem	zopakovat jméno hned na začátku
Otevřené otázky	zájem o druhého	ptát se na jak a proč, ne na ano a ne
Navazování na řečené	skutečné naslouchání	vracet se k detailu z předchozí věty
Přiznání neznalosti	upřímnost	říct nevím místo vymýšlení
Skákání do řeči	netrpělivost	počkat na dokončení věty
Překrývání cizího zážitku	soutěživost	nejdřív dotázat, pak vyprávět
Telefon v ruce	nezájem	odložit ho z dohledu, ne jen otočit
Stálý souhlas se vším	neupřímnost	vlastní názor podaný bez konfrontace
Ironie u nového člověka	odstup	šetřit s ní, dokud se lidé neznají
Stěžování jako úvod	únava	otevřít neutrálním nebo konkrétním tématem

Jméno a paměť na detaily

Zapamatované jméno je nejlevnější způsob, jak dát najevo pozornost. Nejjednodušší metodou je jméno hned zopakovat ve větě, kterou přirozeně řeknete.

Stejně funguje detail z předchozího setkání. Otázka na to, jak dopadla věc, o které někdo mluvil minule, má nesrovnatelně větší váhu než jakákoli pochvala.

Kdo si detaily nepamatuje, může si je poznamenat. Není na tom nic falešného, jde o stejný princip jako u připomínky v kalendáři.

Vlastní názor a hranice

Sympatický neznamená bezkonfliktní. Člověk, který souhlasí se vším, působí po chvíli neupřímně a jeho souhlas ztrácí hodnotu.

Rozdíl je ve způsobu. Nesouhlas podaný jako vlastní pohled, tedy s uvedením, že to vidíte jinak a proč, funguje výrazně lépe než prohlášení, že druhý nemá pravdu.

Totéž platí pro odmítnutí. Jasné a klidné ne bez dlouhého vysvětlování je přijatelnější než vyhýbavý souhlas, který se pak nedodrží.

Právě dodržení slova je vlastnost, která se v dojmu projeví nejpomaleji a nejtrvaleji. Jednou nesplněný slib přebije desítky příjemných rozhovorů.

Konkrétní návyky, které se dají zavést

• Při seznámení zopakujte jméno nahlas v první větě.
• Ptejte se na jak a proč, ne na otázky s odpovědí ano nebo ne.
• Nechte druhého dokončit větu, i když víte, kam míří.
• Než začnete vyprávět vlastní zážitek, položte ještě jednu otázku.
• Telefon při rozhovoru odložte z dohledu.
• Když něco nevíte, řekněte to.
• Poznamenejte si detail, na který se příště zeptáte.
• Co slíbíte, splňte, i když jde o drobnost.
• Nesouhlas formulujte jako svůj pohled, ne jako opravu druhého.
• Stěžování si nechte na později, ne na úvod rozhovoru.

Sympatie v pracovním prostředí

V práci se pravidla mění jen v jednom bodě, a tím je spolehlivost. Kolega, který je příjemný a nedodrží termín, se z dlouhodobého hlediska sympatickým nestane.

Druhým rozdílem je forma nesouhlasu. V pracovní debatě se hodnotí věc, ne člověk, takže věta o tom, že vidíte riziko v konkrétním bodě, funguje lépe než obecný nesouhlas.

Třetím je uznání cizí práce. Zmínit, kdo co udělal, stojí jednu větu a je to nejúčinnější sociální nástroj v týmu vůbec.

Čtvrtým je psaná komunikace. V e-mailu chybí tón a výraz, takže se stručnost snadno čte jako nevrlost. Pomáhá jedna věta navíc a otázka na konci.

Rozdíl mezi sympatií a přizpůsobováním

Sympatie vzniká z toho, že se druhý u vás cítí dobře. Přizpůsobování vzniká z obavy, že by se cítit dobře nemusel, a to je zásadní rozdíl.

Rozpozná se podle toho, co se děje po rozhovoru. Sympatický kontakt člověka spíš nabije, přizpůsobování ho vyčerpá, protože po celou dobu sledoval reakce druhé strany.

Praktickým vodítkem je, jestli jste v rozhovoru řekli něco, co si skutečně myslíte. Pokud ne ani jednou, nešlo o rozhovor, ale o výkon.

Kdy se snažit přestat

Snaha být sympatický má hranici, za kterou začne škodit. Projeví se to tím, že člověk mění názory podle publika a přestává říkat, co si myslí.

Druhým signálem je vyčerpání ze společnosti. Když každý rozhovor stojí energii, obvykle to znamená, že se hraje role místo běžného chování.

Třetím je jednostrannost. Vztah, ve kterém se snaží jen jeden, není otázka techniky a víc snahy ho nespraví.

Kam dál

Při seznamování se stejné návyky projeví nejvýrazněji, jak popisuje text o tom, jak se seznámit.

V pracovním prostředí funguje první dojem podobně, jen se přenáší i na firmu, jak ukazuje text o tom, co všechno tvoří vizuální identitu firmy.

Proč i další věci v osobním životě stojí spíš na nastavení než na povaze, shrnuje rozcestník k tomu, co rozhoduje ve vztazích a pohodě.

První dojem se dnes často tvoří v aplikaci, kde rozhoduje profil a první zpráva, jak ukazuje text o tom, jak fungují seznamovací aplikace.

Časté otázky

Dá se sympatie naučit?

Do velké míry ano, protože jde spíš o soubor chování než o vrozenou vlastnost. Nejsilnějším nástrojem je pozornost, ne výřečnost.

Co dělá nejlepší první dojem?

Nonverbální rovina, tedy natočení k druhému, přiměřený oční kontakt a klidné tempo řeči. Vzniká dřív, než padne první věta.

Jak si zapamatovat jméno?

Zopakovat ho nahlas hned v první větě, kterou po představení řeknete. Pomáhá i poznámka pro příště.

Proč působí špatně, když skáču do řeči?

Signalizuje to netrpělivost, i když jde o nadšení. Nechat větu dokončit je jedna z nejúčinnějších drobných změn.

Mám sdílet vlastní zážitek?

Ano, ale ne jako reakci, která překryje ten cizí. Osvědčuje se položit ještě jednu otázku a teprve pak vyprávět.

Musím se vším souhlasit?

Nemusíte a nemá to smysl. Stálý souhlas působí neupřímně a nesouhlas podaný jako vlastní pohled sympatii nesnižuje.

Jak působí telefon v ruce?

Jako nezájem, i když ho zrovna nepoužíváte. Otočený displej nestačí, telefon se odkládá z dohledu.

Pomáhá humor?

Pomáhá, ale ironie u nového člověka často ne. Bez znalosti druhého se snadno vyloží jako odstup.

Co dojem poškodí nejvíc?

Nesplněný slib. Projeví se pomalu, ale přebije velké množství příjemných rozhovorů.

Kdy je snaha být sympatický na škodu?

Když se mění názory podle publika, když společnost stojí trvale energii a když se ve vztahu snaží jen jedna strana.