Tři deskové hry, které oceníte mít doma, když bude pršet

Deskové hry se doma neosvědčí podle toho, jak jsou dobré, ale podle toho, jak rychle se dají rozehrát. Hra, jejíž pravidla se vysvětlují půl hodiny a partie trvá tři hodiny, skončí ve skříni bez ohledu na to, kolik ocenění získala. Naopak titul, který se dá vytáhnout za deset minut a odehrát během jednoho deštivého odpoledne, se dostane na stůl pravidelně. Právě tenhle rozdíl rozhoduje víc než téma nebo výtvarné zpracování.

Tenhle text popisuje, podle jakých kritérií hru do domácnosti vybírat, jaké kategorie existují, tři typy her, které se doma osvědčují nejčastěji, a jak hry skladovat a učit ostatní.

Kritéria výběru

Kritérium	Na co se ptát
Doba vysvětlení pravidel	ideálně do deseti minut, jinak se hra nevytáhne
Délka partie	u domácí hry se osvědčuje kolem hodiny
Počet hráčů	rozsah má sedět na skutečné složení domácnosti
Hra ve dvou	část her ve dvou nefunguje, i když to obal připouští
Vyřazování hráčů	kdo vypadne první, čeká, což u rodiny vadí
Podíl náhody	vyšší náhoda vyrovnává rozdíly mezi hráči
Jazyková závislost	hry s textem na kartách potřebují české vydání
Velikost krabice	rozhoduje o tom, kam se hra vejde a jak často se vytáhne

Tři typy, které se doma osvědčují

První kategorií jsou rodinné strategické hry, kde se staví, sbírá a obchoduje. Pravidla jsou střední obtížnosti, partie trvá kolem hodiny a hra funguje ve třech až čtyřech. Do téhle skupiny patří klasické tituly o osidlování a stavbě krajiny, které se dají naučit během jedné partie.

Druhou kategorií jsou párty hry a hry na asociace, kde se hádá, kreslí nebo vysvětluje. Pravidla se vysvětlí za pár minut, hraje se v pěti i více lidech a nevadí, když se někdo připojí uprostřed. Právě tyhle tituly zachraňují návštěvy a rodinné svátky.

Třetí kategorií jsou kooperativní hry, kde všichni hrají proti hře a ne proti sobě. Hodí se do domácností s dětmi různého věku, protože slabší hráč nekazí zábavu ostatním a silnější může pomáhat, aniž by tím soupeře porazil.

Kategorie podle situace

Situace	Co se hodí
Deštivé odpoledne s dětmi	kooperativní hra nebo rychlá postřehová
Návštěva pěti a více lidí	párty hra na asociace nebo vysvětlování
Večer ve dvou	hra výslovně určená pro dva hráče
Cesta a chata	karetní hra v malé krabičce
Různý věk u stolu	hra s vyšším podílem náhody
Hráči, kteří se neznají	hra bez přímého útoku mezi hráči
Krátká chvíle před večeří	hra do dvaceti minut
Dlouhý zimní večer	strategická hra s delší partií

Chyby při nákupu

Nejčastější je pořídit hru podle vlastního vkusu a ne podle toho, kdo ji bude hrát. Náročná strategie v domácnosti, kde nikdo další podobné hry nehraje, se odehraje jednou a pak zůstane stát. Druhou chybou je věková hranice na krabici; ta říká, kdy dítě zvládne pravidla, ne kdy ho hra bude bavit, a rozdíl bývá i několik let.

Třetí chybou je kupovat rozšíření dřív, než se odehraje základní hra. Rozšíření obvykle přidávají pravidla a prodlužují partii, takže hru posunou právě tím směrem, kvůli kterému se přestává hrát. Podobné hledisko platí i u hraček obecně, jak popisuje text o tom, podle čeho vybírat hračky pro děti.

Jak hru naučit ostatní

Vysvětlování se nemá začínat pravidly, ale cílem. Věta o tom, co se hráči snaží dosáhnout a jak hra končí, dá zbytku smysl. Teprve pak přijde na řadu, co se dělá v tahu, a to nejlépe na rozestavěné hře, ne z knížky.

Výjimky a zvláštní případy se vynechávají a vysvětlí se, až nastanou. Nikdo si nezapamatuje deset výjimek dopředu a jejich výčet je hlavní důvod, proč lidé po vysvětlování ztratí chuť. První partii je navíc rozumné brát jako zkušební a nepočítat body úplně přesně.

Skladování a údržba

Hry se ukládají naležato, ne nastojato, protože ve stojaté krabici se komponenty sesypou do jednoho rohu a víko se prohýbá. Karty, které se hrají často, snesou ochranné obaly; u her, kde se karty míchají v každém tahu, prodlouží jejich životnost znatelně.

Vnitřní vložky z krabic se často vyplatí vyhodit a nahradit sáčky, protože zabírají místo a komponenty stejně nedrží. Chybějící díl nebývá důvod hru vyřadit; většina vydavatelů náhradní komponenty poskytuje a část dílů se dá nahradit z jiné hry. Hry, které přestaly bavit, přebírají bazary, knihovny a nízkoprahové kluby, takže mají kam odejít dál.

Kde hru zkusit dřív, než ji koupíte

Nejlevnější způsob, jak se vyhnout krabici, která zůstane stát ve skříni, je zahrát si hru předem. Herny a čajovny mívají volně dostupné knihovny titulů a půjčení na místě bývá součástí návštěvy. Podobnou službu nabízejí i některé městské knihovny, které dnes deskové hry běžně půjčují domů stejně jako knihy.

Druhou možností jsou herní kluby a setkání, která se v mnoha městech konají pravidelně a bývají otevřená i pro nováčky. Výhodou je, že hru někdo vysvětlí, takže odpadá nejnáročnější část, tedy první čtení pravidel z knížky.

Třetí cestou jsou digitální verze, které dnes existují k velké části známých titulů a umožní si vyzkoušet, jestli hra sedí, bez pořizování krabice. Nenahradí sice hraní u stolu, ale ke zjištění, jestli mechanika baví, stačí. U rodin se navíc vyplatí vypůjčit si hru od známých na týden; teprve opakované hraní ukáže, jestli se hra ve skutečném provozu domácnosti udrží.

Časté otázky

Podle čeho vybrat deskovou hru do domácnosti?

Podle doby vysvětlení pravidel a délky partie. Hra, jejíž pravidla zaberou půl hodiny, se doma nevytáhne. Dále podle skutečného počtu hráčů v domácnosti a podle toho, jestli funguje i ve dvou.

Jaké typy her se doma osvědčují?

Rodinné strategické hry se střední obtížností, párty hry na asociace pro větší společnost a kooperativní hry, kde všichni hrají proti hře. Každá skupina pokrývá jinou situaci.

Proč se kooperativní hry hodí k dětem?

Protože slabší hráč nekazí zábavu ostatním a silnější může pomáhat, aniž by tím někoho porazil. Fungují proto v domácnostech, kde jsou děti různého věku.

Je věkové doporučení na krabici spolehlivé?

Říká, kdy dítě zvládne pravidla, ne kdy ho hra bude bavit. Rozdíl bývá i několik let, takže se vyplatí zohlednit spíš zkušenost dítěte s hrami než číslo na obalu.

Vyplatí se kupovat rozšíření?

Až po odehrání základní hry. Rozšíření obvykle přidávají pravidla a prodlužují partii, takže posunou hru právě tím směrem, kvůli kterému se přestává hrát.

Jak hru nejlépe vysvětlit?

Začít cílem hry a tím, jak končí, teprve pak popsat, co se dělá v tahu, a to na rozestavěné hře. Výjimky se vynechávají a vysvětlí se, až nastanou.

Jak hry skladovat?

Naležato, ne nastojato, aby se komponenty nesesypaly a víko se neprohýbalo. Často hrané karty snesou ochranné obaly a vnitřní vložky se často vyplatí nahradit sáčky.

Co s hrou, která přestala bavit?

Přebírají je bazary, knihovny a nízkoprahové kluby. Chybějící díl přitom nebývá důvod hru vyřadit, protože většina vydavatelů náhradní komponenty poskytuje.

Zdroje: text vychází z běžné praxe výběru a hraní deskových her v domácnosti. Jde o obecná kritéria, ne o hodnocení konkrétních titulů.